*16. 6. 1955 Ing. Jiří Macek – Mlok – Černá ryba – Čiksika – (T. O. Paběrky, Praha)

–

                          vystudoval VŠTU a pracuje dnes ve společnosti Telefonika O2.

                          woodcrafter; V dětství vstoupil do kmene Neskenon (říjen 1971) jako 

                          bojovník clanu Bílého Jestřába, pod přezdívkou Mlok. V roce 1972 byl

                          vysvěcen I. Makáskem na wagameda s lesním jménem Čiksika, o rok později

                          se stal třetím šamanem Neskenonu. Myšlenka táboření v týpí mu učarovala

                          natolik, že se stal průkopníkem zimního táboření v týpí u nás. Dnes běžná

                          záležitost, ale koncem roku 1972 šlo o opravdový unikát.

                          člen 68. základní skupiny TISu – Svazu pro ochranu přírody a krajiny;

                          V letech 1976 - 1979 byl 4. náčelníkem Neskenonu a šířil myšlenky

                          woodcraftu v kmeni i mimo něj. V roce 1978 na jeho popud zakládá Dušan

                          Ziegler kmen Huroni, o tři roky později se sám stává členem nového kmene

                          Alcatraz a zde vysvěcuje prvního šamana mimo Neskenon – Lelašikaha.

                          Spolu s Lelašikahem potkají na zimním táboře moravské Stopaře a jejich

                          působením zakládá Soewah v roce 1982 kmen Cherokee.

                          Počet kmenů se stejnou či podobnou ideou se rozšířil a Čiksika rozšiřuje

                          původní Hiawathovu myšlenku Midewiwinu a vytváří 11. 9. 1982 spolu 

                          s ostatními šamany a náčelníky Společenství kmenů a ohnivců.

                          Po rozpadu Alcatrazu působí Čiksika krátce v nástupnickém kmeni Ishi,

                          v roce 1984 vstoupil do nově vzniklého dakotského kmene Sihasapa. Zde

                          zanechalo jeho působení výraznou stopu a kmen náčelníka Akwiaha se

                          brzo stal uznávanou autoritou na život prérijních indiánů.

                          Po revoluci v roce 1989 byl Čiksika zvolen do čela obnoveného skautského

                          střediska Tecumtha, ale netolerance starých činovníků zapříčinila brzký

                          rozpad střediska.

                          Pochopení a toleranci naopak nalezl 3. šaman u woodcrafterů v Lize Lesní

                          moudrosti, kde se zapojil do dění a zejména díky němu má dnes LLM precizně

                          zpracovanou Knihu Orlích per pro Malou Lóži (I. vydání 1991 – 2000 ks,

                          II.  vydání 1992 - 1500 ks.).

                          Členem LLM je šaman Čiksika dodnes a i díky němu je dnes spousta ohnivců

                          i několik celých kmenů Midé organizována právě zde. V LLM vede Čotokvy

                          a čile se zajímá i o dění v Midewiwinu.

                          Je plodným autorem: sepsal Ohně Dlouhých Domů (samizdat 1973)

                          a řadu samizdatových Zápisníků Orlích per v Midewiwinu.,

                          Spoluautor Svitku březové kůry (I. vydání 1997, II. vydání 2003),

                          Autor Ohniveckého wampumu (samizdat, 1980), Česko-dakotského 

                          a dakotsko českého slovníku (samizdat 1988) a Šamanské praxe (samizdat

                         1990).

                          překladatel (spolu s Josefem Šilhou – Tarbou z Neskenonu)  knihy Reginald

                          a Gladys Laubinových The Indian Tipi (New York, 1971, česky 1976);

                          samizdatové vydání 1978, 1982 (Soewah, Zábřeh), 1986 (Vladimír Hulín –

                          Lelašikah z Konestogy) pod názvem Indiánské týpí (historie, stavba,

                          používání); tuto publikaci dle vlastních zkušeností důkladně přepracoval

                          a rozšířil do podoby  všeobecně známé knihy Táboříme v týpí, 1990,

                          I. vydání, 2002 – II. rozšířené vydání, autor hudebních příruček Toulavá

                          country kytara, 1992 I. vydání, 1998 – II. vydání), publikace Akordy pro

                          kytaru, mandolínu, pětistrunné bendžo, basu a klávesové nástroje;  

                          Doprovodná kytara (G+W, Cheb, 1. vydání 2006); Kontrabas a baskytara

                          v country, bluegrassu, jazzu (s Vítem Fialou +CD)

                          Je výborným hráčem na strunné nástroje, je konferenciérem a basistou

                          trampgrassové skupiny Paběrky a podílí se na vydávání různých Country

                          zpěvníků (I. II. a III.).

                          Textař – písně Dřevorubecká abeceda (s M. Čermákem), Huronská koleda

                          (Jesous ahathonia), Sally Green;