Mirek Valina - VLČÍ POUTO - recenze

Tak dlouho očekávaná kniha zlatého trapsavce Mirka Valiny je konečně na světě. Ve čtvrtek 30.10. proběhl křest, kde jsem ji od Mirka dostal, v pátek ji začal číst a v sobotu dočetl. A teď o tom mám napsat recenzi. Pokusím se.

Čtenář, který ji dostane do rukou, musí před tím, než ji začne číst, musí vzít v úvahu její podtitul Pikareskní román o Bohu a jeho smyslu pro humor. Zejména je důležité to označení pikareskní, proto trochu připomenu, co to je. Budete to potřebovat po celou dobu četby.

Pikareskní román vznikl ve Španělsku v období renesance je jeho hlavním hrdinou je „picaro“, což je v překladu šibal, taškář, šejdíř, pobuda, v podstatě záporná postava, často i vypravěč, právě jako v případě Mirkova románu. Z toho také plyne to, že čtenář musí takového vypravěče brát s rezervou a nadsázkou a ne vše mu věřit.

No, a když si za uši zapíšete tuto zásadu, můžete směle otevřít „Vlčí pouto.“

Pikarem v plném slova smyslu je tu Wyrňák, dobře známý z celé řady Mirkových povídek. Zastihujeme ho coby čtrnáctiletého deváťaka hodně drsného charakteru, v době před dějem povídek, které už známe. Hned první story románu vás přiměje údivem nadzdvihnout obočí. To ale nic není, obočí vám bude dále stoupat výš a výš, mine temeno, aby se koncem románu usadilo někde na zátylku.  

Potkáte tu nejen známého Kyborga a další Wyrňákovi kamarády, ale i převaděče běženců, dvoumetrákové pokémony podoby klíštěte, zcela běžně se prohánějící po emisemi zasažených Krušných Horách, čarodějnice a víly, vojáky z třicetileté války. Jak už podtitul  napovídá, do děje vstoupí i sám Bůh, aby dokázal, že ten smysl pro humor skutečně má.

Na mnoha místech jsem si říkal „tedy, Mirku!“ a o chvíli později „no, tedy, Mirku!!!“, a „ty vole, Mirku!“ a pak si znovu přeříkal mantru o definici pikareskního románu. Když zástupce vydavatelství na slavnostním prvním otevření knihy hovořil o tom, že nic podobného a tak podivného nikdy nečetl, neuvědomoval jsem si ještě, jak strašně nedostatečné vyjádření to bylo. Je to ještě mnohem podivnější. A přeci je to všechno mistrným způsobem pospojováno do celku, který působí dohromady kompaktně a logicky. Aspoň mi to během četby tak začalo připadat. Pokud se dostanete do tohoto stavu, znamená to, že jste překonali počáteční šok a vstoupili do Mirkova světa a stali jste se jeho součástí. Přijali jste ho.

Jsem si jist, že se k Vlčímu poutu ještě vrátím. A ne jednou. A pokaždé tam určitě najdu mnoho nového, co mi na první čtení uniklo. Nové jinotaje, nové souvislosti, nové slovní hříčky, které prostě napoprvé nejdou pobrat. A to dokazuje, že tahle kniha má mnoho vrstev a jejich odkrývání přinese čtenáři další rozměr četby.

Jo, a když jsem si to tak četl, pořád jsem čekal, jestli a kdy na scénu vstoupí Fišárková, tahle známá Wyrňákova partnerka z Mirkových povídek. Snad neprozradím moc, když řeknu, že jsem nakonec zklamán nebyl a Fišárková na scénu vstupuje. A nebyl by to Mirek, kdyby to nebylo překvapivým způsobem,

Přeji hodně zajímavých zážitků při čtení!!!

Hafran