.jpg?ph=7628832d1c)
Oheň byl!
Takhle napínavou přípravu ohně jsme jako organizátoři ještě nezažili. Nejprve nás situace přiměla přesunout termín z května na září, aby potom na konci léta vypukla druhá vlna té čínské mrchy a my sledovali denní čísla a třásli se, jestli bude možné vyhlášení výsledků možné vůbec uspořádat. Hypnotizovali jsme Pavlísino zvadlo s kurážným výkřikem „Oheň bude!“
Fungovalo výborně, a my mohli ve čtvrtek vyrazit do Kadova na tábořiště Loukařů, kde se to mělo všechno odehrát. Ještě před tím začaly chodit první omluvenky od kamarádů, způsobené nachlazením, karanténami nebo kolizí termínů, když se všechny trampské akce z období březen až červen musely nacpat do jednoho malého září.
Ve čtvrtek večer se na místě sešli první pracanti, a ráno jsme se dali do práce. Náš jindy zlomyslný bůžek Pajda se tentokrát rozhodl podpořit naše úsilí a přihrál nám na celou dobu luxusní počasí.
Práce pokračovala rychle a v pátek v podvečer bylo vše připraveno. My ale přeci jen byli poněkud nervózní, chvíli to vypadalo, že budeme mít v sobotu na ohni každý svou lavičku pro sebe, účastníci se zrovna nehrnuli. Říkali jsme si, jestli nás bude aspoň třicet. Naštěstí to byl pesimismus přehnaný, se soumrakem se začali na tábořiště trousit postavy v zeleném, takže oněch třicet jsme překročili ještě ten večer.
Už od rána přicházeli další a nám se ulevilo. Dokonce jsme museli i pár dalších laviček připravit.
Odpolední program začal úderem druhé hodiny.Začal uvítáním, Waki řekla pár slov o soutěži Trasa, potom pokračoval představením brožury Trapsaveckým poetou úmorně a pomalu z autorské dílny básníků Mikyho a Joka. Současně byly předány youngpsavecké skalpy, každý mladý autor, který poslal do letošního ročníku příspěvek, dostal brožurku zdarma. Pokračovalo se uvedením pěti kousků Trapsaveckých Miniatur vyšlých od minulého ohně, autorky dvou z nich byly přítomny a tak došlo i na křest. Pak bylo představeno druhé číslo trampského bulvárního časopisu Puch (první vyšlo už v roce 2010). V tom časopise se mohli čtenáři dozvědět i účel podivného stanu s názvem Plodnice, postaveného na tábořišti. Tony představil trojici knih, nejprve Rovers patriot story, pak Romantické paběrkování Marka Čermáka a potom i fotoknihu Trampové Libora Fojtíka.
Hafran připomněl zatím poslední vydanou svou trampskou detektivku Pavoučí případ, potom Pígovu knihu Jak si vydat vlastní knihu a oznámil vydání páté knihy z vodácké edice Vlnožrouti, která vyjde na začátku října.
Trenky představila Kalendář plzeňský – Zpoždění slunečního vlaku, věnovaný povídkám západočeským trampům a také literární pořad Mladé tužky.
Kamarád Jiřča předvedl mapu Brtničky, kterou připravil a vydal.
Po uvedení knížek dostal prostor trampský písničkář Roby, který za občasné podpory Žabky odehrál parádní hodinový recitálek písní, jak svých, tak některých dalších kamarádů.
Současně se rozběhl trapsavecký knižní veletrh. Po recitálu proběhl seminář s porotou, za přítomnosti tří porotců, Belmonda, Joka a Vašýka.
Vzhledem k podzimního termínu byl slavnostní oheň zapálen už v sedm večer. Účast byla komornější, než jindy, ale i tak lze za této situace považovat napočítaných 69 kamarád za úspěch. Zapalovali Tony, Dany, Fredy a Pavlís.
Byly předány ceny za Trasu, když tu hlavní, Dědka Trasáka získal Haluz. Pak už se četly letošní příspěvky, střídali se v tom Tapi, Dany, Šmidla, Víťa, Belmondo a Joko. Bloky čtení byly prokládány losováním tomboly a muzikou v podání přítomných kamarádů. Program odsýpal a kolem jedenácté došlo na předání ceny hlavní, Zlatého Trapsavce. Již potřetí ho získal Jeňýk za povídku Vzpoura. Nicméně tenhle trapsavecký oheň měl více hvězd. Kromě již zmíněného Zlatého i Pavlís, která při své první účasti v Trase získala hned čtyři ceny a k tomu jednu trapsaveckou, a pak Zápalku, jež v Trapsavci vyhrála neuvěřitelné čtyři ocenění včetně Malého Trapsavce. Škoda, že díky uzavření hranic se Slovenskem si svůj triumf nemohla vychutnat na místě.
Oheň dohořel až někdy kolem čtvrté hodiny ráno a my s Tomem jsme si konečně mohli oddechnout.
OHEŇ BYL!
Hafran, foto: Waki
