Trampská červená knihovna - slezina v Těnovicích

20.11.2019 10:24

Ve dnech 8. – 10. 11. se uskutečnila v Těnovicích nedaleko Spáleného Poříčí další trapsavecká slezina, dělící na půl mučivě dlouhé období mezi dvěma trapsaveckými ohni.   Místní fara hostila během víkendu 36 psavců a příznivců trampské literatury, z nichž mnozí zplodili svá dílka na téma Trampská červená knihovna. Už samotné téma dávalo poměrně široký rozsah způsobů, jak ho uchopit, což kamarádi využili více než nápaditě. Objevili se práce populárně naučné, romantické, drsně cynické i vysloveně prasácké. Ale popořadě…

V pátečním podvečeru se scházeli účastníci zblízka i daleka, podávala se večeře, kterou pro všechny připravila Dany a jak čas postoupil, fara se rozezněla trampskými melodiemi. Hlavní hvězdou večera byl pochopitelně Béďa Šedifka, jemuž na kytary přizvukovali i Tom, Kačer, Salim a Hafran. Společně rozezpívali celou společenskou místnost a hrálo se až do pozdních nočních hodin, i přesto, že unavený Šedifka jel krátce po půlnoci domů.

 

Ráno bylo po zásluze kalné a složité, nicméně zatímco se sjížděli další účastníci, chystala se z fary výprava na oběd do nedalekých Hořehled, další vyrazili procourat nedaleké Brdy a jiní se věnovali odpočinku. A do toho opět dorazil Šedifka, tentokrát na kole! Vzhledem k jeho úctyhodnému věku mnozí obyvatelé fary měli pocit, že trpí halucinacemi. Ale bylo to tak, opravdu přijel.

Samotný program sleziny začal kolem páté.

Přítomní autoři, kterým vyšli nějaké ty novinky, je představili. Tom připomněl svou knížku Osmero pohádek nejen pro trempulata, Hafran představil novou detektivku Pavoučí případ a sbírku povídek dvanícti západočeských tramských autorů Kalendář plzeňský – Zpoždění slunečního vlaku, Střep sbírku svých povídek Kecy nemaj cenu. Na závěr představování pak Joko a Miky ukázali první výtisky příručky Trapsaveckým poetou úmorně a pomalu, která má doplnit známou skvělou povídkářskou příručku Kavčinu, Trapsavcem snadno a rychle. K poetické příručce přispěli i Belmondo, Aťka, Kutloch, Fenika a Kavče a myslím, že i zkušení poetové se v ní dozví něco užitečného. Byla pokřtěna kávovým rumem a bude k dispozici na příštím Trapsavci.

Pak už došlo na čtení.

Hned na úvod Vokoun přednesl povídku Jak Vicomte Honore‘ plural úsměvu opět sobě nalezl z pera Mikiho Ryvoly a po něm dostali slovo přítomní autoři. Hned na úvod přednesla svůj odborný referát o Červené knihovně Šklíba, v němž odhalila plagiátorství autorky známého stěžejní díla tohoto žánru Svéhlavička, Elišky Krásnohorské. Na ni navázala Dany dalším, tentokrát stoprocentně originálním dílem Svéhlavičky. Poetickou část, a současně tu nejvíce odvážnou reprezentovali Miky Marusjak se dvojicí básní a Kačer se svou, řekl bych jinotajně přímočarou erotickou poezií.

Zcela odlišný, ale dnes moderní a glorifikovaný pohled na lásku přinesl nepřítomný Wandri s povídkou Když choděj kluci s klukama.  Na Wandriho omluvu budiž řečeno, že projevil upřímnou snahu se na slezinu dostavit a to tradičně vlakem. To se mu ovšem vymstilo, když se po čtyř a půl hodinovém putování z Plzně do nedaleké Lipnice ocitl zpět na plzeňském nádraží a poněkud rozladěn se odebral do svého domova s tím, že osud se prostě jeho přítomnost v Těnovicích nepřeje a postavil mu do cesty překážky v podobě zablokovaných dveří vlaku, ujetého přípoje, poruchy dalšího vlaku a opět zablokovaných dveří.

Tom doslovně a romanticky zpracoval téma slepé lásky, Dollyk odvážně zveřejnil příběh promiskuitní Kláry, lásku sladké Marion popsala Aťka. Hafran vyprávěl o objevu mladé dívky Marušky, která zjistila, že kromě lásky procházející žaludkem, popsané babičkou, existují i jiné cesty a jiná tělesná ústrojí. Hanka Hosnedlové přispěla hned dvěma železničně milostnými povídkami, povídku omluvené Wattapy přečetl Belmondo, a poučil tak přítomné pány trampy, že není radno podceňovat fyzickou kondici dam, zejména slouží-li v armádě. V Trampské love story se Střep vrátil do časů svého mládí, o tom, co se děje v T. O. Warmvalley napsal Joko se spoluautorstvím Tonyho. S nápadem na lesní knihovnu přišel Hadži, Víťa prozradil, že když se stěny místní knihovny natřou červenou barvou, tak ať si půjčíte, co si půjčíte, vždy to bude z červené knihovny. Závěr patřil letošní Zlaté trapsavkyni Tapině a její Zelené knihovně, básni, kterou bryskně stvořila během večera.

Celkem 19 prací zaznělo a jsou poskládány do sborníku.

Po skončení literární části došlo samozřejmě i na muziku a hraní do ranních hodin. Neděla pak byla ve znamení odjezdů, úklidu a loučení. Bylo to ale letos pěkně vypečená slezina….

 

 

 

 

 

Další spřízněnou soutěží je

Kenyho VOLEJ,

soutěž vodáckých povídek. Propozice a informace k soutěži najdete na :

http://kenyhovolej.cz/soutez/

Kontakt

Jan Hafran Frána Lísková 20, 31200, Plzeň
e-mail: soutez.Trapsavec@seznam.cz
soutez.trapsavec@seznam.cz