Trapsavecké Miniatury č.78 – Jiří Mika – Bacil – JEDU VEN

18.07.2018 14:01

Tak se mi podařilo po delší době objevit a přesvědčit Zlatého Trapsavce z časů již nějakou dobu minulých. Vždyť Jiří Mika – Bacil získal Zlatého již v roce 1982. Ostatně, osmdesátá léta jsou ta, kdy tvořil a soutěžil. Pak se nadlouho odmlčel, a když jsem ho před nějakou dobou kontaktoval, tehdy vydání sbírky odmítl pro svou velkou pracovní příležitost. Situace se ale změnila letos, kdy odešel do důchodu a sám se mi ozval, že je připraven na sbírce začít pracovat. A tady ji máte.

Najdete v ní šest čistokrevných povídek, včetně těch oceněných v Trapsavci, jedno takové zamyšlení, Přebralovu předmluvu a Dewiho ilustraci.

Vzhledem k tomu, že je autor tohoto sborníčku, vychází v podedici Zlaté Legendy. Nezbývá, než si tuto zajímavou a povedenou sbírku přečíst a přitom si povzdechnout, že je škoda, že autor již do naší soutěže nepřispívá.

Ukázku přikládám.

Hafran

 

 

 

 

Jedu ven!

Protáhnu krok a pustím se rovnou k nádraží. Je páteční podvečer, ulice nabité lidmi, hlavy, těla, ruce, nohy proudí jako zpěněná řeka, jako kdyby město zachvátila povodeň. Razím si cestu tím veletokem, prodírám se mezi lidmi a trpně snáším jejich pohledy, které mě zkrápějí jako vodní tříšť. Copak jste nikdy neviděli jet někoho ven? Zelenou bundu s kapucí, odřené manšestráky, kanady, čapku na hlavě a šátek kolem krku? Na hřbetě torna, pečlivě zabalená, úzká a tuhá, jako když ukazovák ruky drží na hmatníku kytary akord barré. A rázující čapí nohy, dlouhé, hubené, pospíchám, pusťte mě, prosím, ustupte, pospíchám na vlak.

Konečně jsem pryč z centra. Dav prořídl, povodeň se vsákla do pórů sídliště. Jde se mi dobře. Jde se mi lehce a volně. Snad jen šňůra kolem pasu mě trochu svírá.

V jednom místě je ulice rozpáraná dlouhým výkopem. Vejdu do vozovky, na chodníku jsou vyskládané roury. Parta capartů si tu hraje, házejí do trub kamínky a napjatě poslouchají, komu doletí nejdál.

„Kam jdete, pane?“ pokřikují na mne.

 „Jedu ven,“ odpovídám.

„Kam ven? A to takhle?“

Jak jinak? Jak jinak bych měl jet ven? Takhle jedu, caparti! …………………………………