Snění (B)

Je krásné snít o světech vzdálených,
až za oceány kdesi ztracených.
O šumění palem štíhlých na pobřeží,
když vlna za vlnou v příboji běží.
Omamná krása hroznů orchidejích květů.
a tajemný třepot duhových křídel kolibříků.
Krkolomný reje velikých krasavců motýlů,
ty barvy jejich křídel popsat nemám sílu.
V dálce na obzoru bílý parník houká
a z komínů monzun mu dým fouká.
Milostné tahitské písně teplou nocí znějí,
pak dvojice s věnci květů do tmy odcházejí.
A láska volná, šťastná, divoká,
pod mihotavým třpytem hvězd propuká.
Ta má noc snů k zaplacení není
i když dost smutný je probuzení.
Přesto mi ono snění stojí zato,
proti němu nic není i zlato.
Bohatství vzít mi může zloděj každý,
ale sny, ty nevezme mi žádný!

 

Jan Placek – Ledňáček

kategorie Poezie nad 23 let