.jpg?ph=7628832d1c)
Vítr smutně hraje na zvonky,
ve vlasech trávy jinovatka.
Splétám si cesty do sponky,
Zima svět balí do pozlátka.
Z vlasů se hrnou prameny,
pod sukní noci silonky,
podzim navleká prsteny,
mráz zatahuje záclonky.
Kapičky smůly na řasách
a v zádech loňskou Portu,
smutek se krčí v grimasách,
něha se pouští do rtů.
Pohledy studí od sněhu,
smutno tenounce dýchá,
lidi jsou schránky na něhu
kdys sjíždějí jez ticha.
V závějích malí andělé
chytají vločky na lízátka,
ticho jim taje na čele,
štěstí střádají do prasátka.
Prsty se noří do krásy,
neberou ohled na trny,
vítr mě kráká za vlasy –
snad hraje zimě na struny.
Kateřina Rysová
kategorie Poezie do 23 let