.jpg?ph=7628832d1c)
Nejspíš nás jaro oklamalo,
když tály v ženských očích výzvy
a ozvaly se staré jizvy.
V srdci si šídlo s ohněm hrálo.
Slunce se ještě zapíralo.
Vlaštovčí roje zvolna přizvi
pod trámy opuštěné jizby,
kde smělé slovo nedozrálo.
Až křídel černé vlnobití
na jiskry slunce roztříští
a ve vlasech se střípky chytí
ty výzvám uhneš v bojišti.
A nezraněn v poklidném žití
na jaro čekej. Na příští.
Jiří Vídeňský
1. místo v kategorii Poezie nad 23 let