Divočák (P)

Stalo se na počátku trampského středověku v roce 1956…

Tehdy se ještě pracovalo i v sobotu a tak parta mladých trampíků Vyrazila na svůj oblíbený camp. Pomalu se již šeřilo, když přišli na úzkou stezku, která vedla lesem až k osadě. Tam někde ve skalách byla malá osada zvaná FAR-WEST.

Než vstoupili do lesa, byla již tma jako v pytli. Pěšina stoupala okolo potoka na jedné straně a na druhé hluboký úvoz. Šerif Juzi šel jako první a za ním kráčeli ostatní. V ruce nesl kousek zetlelého dřeva, které ve tmě svítilo. Do nočního ticha každou chvíli zaznělo „POZOR, KÁMEN!"

Náhle se ozvalo varovné „STÁT!“

Okamžitě celá parta zůstala stát.

„Co se děje, šerife?“ zaznělo šeptem.

„Na cestě leží něco velikého a chlupatého,“ zněla odpověď.“

„SPÍCÍ DIVOCÁK,“ blesklo v ustrašených hlavách.

„Všichni zpátky,“ zavelel šerif. Přestože se tělo ani nepohnulo, všichni se rychle drápali do stráně. Do chvatu je poháněla představa rozzuřené bachyně bránící své mladé. Po divokém úprku se konečně celá parta sešla na osadě.

Noc proběhla klidně a tak se všichni vraceli stejnou cestou zpět k nádraží. Když přicházeli k místu včerejšího nočního dobrodružství, náhle se všichni zastavili.

Uprostřed cestičky ležel veliký balvan, obrostlý krásným zeleným mechem.

Miloslav Dohnal – Fous

kategorie Próza nad 23 let