Gambáčová víla z Kumburka (P)

Naše osada pravidelně poslední sobotu v měsíci červnu věnuje vzpomínce na kamarády, kteří už mezi námi nejsou. Pořádáme „Kamarádský memoriál“.

Je to vzpomínkový výlet – pochod Českým rájem. Pravidelně začínáme krátkou vzpomínkou v osadě u mohyly. Zapálí se svíčky. Šerif má svůj projev. A pak se vyrazí.

Letos byla cílem zřícenina hradu Kumburk.

Chválili jsme si počasí. Televizní rosničky se spletly – bylo příjemně, žádné horko – ale jen dočasně. Když se sluníčko převalilo přes poledne, začalo být horko jako na Sahaře. Pot z nás tekl a na Kumburk bylo pěkné stoupání. Kamarádi začali naříkat: Jen jak přijdeme do stínu hradeb, sedneme si a na horu ať si jde jen ten, kdo chce.

Na cestu se mnou šly i dvě mé vnučky, a protože chtěly až na horu na hrad, děda se nemohl nechat zahanbit.

Kamarádi zůstali ve stínu hradeb a my jsme dorazili na nádvoří. Byli jsme překvapeni z ruchu, který tam byl. Skupinka mladých lidí opravovala hradby, měli tam i stánek s upomínkovými předměty. Jedna dívenka mne oslovila: Chcete si něco koupit.

„Dal bych si vychlazené pivo, ale to tady nevidím.“

A stal se zázrak. Dívenka se změnila ve vílu a zeptala se mne. „Stačil by lahvový Gambrinus.“ „Samozřejmě.“ „ A stačí jeden.“ „Mně ano, ale vezměte jich víc, za chvíli dorazí kamarádi.“

Dívenka-víla se dotkla skály a objevila se v ní malá dvířka. Je sice možné, že tam byly už před tím a já je jenom pro pot neviděl, ale pro mne se tam objevily. Vstoupila dovnitř a přinesla několik lahví piva. Otevřela lahev a … to byla slast. Pivo vychlazené ani málo ani moc, prostě akorát.

Popíjel jsem pivo a čekal na kamarády. Kamarádi nešli. No co, zavolám na ně. „Kde jste tady mají výborně vychlazený gambáč.“ „Dělej si srandu z někoho jiného – vychlazený gambáč a na Kumburku?“

Až po delší odmlce dorazil kamarád Mandolína. „Tak kde máš ten gambáč?“ „Už vám ho otevírám“, řekla dívenka-víla. „Ty jsi nekecal,“ řekl a otočil se ke mně Mandolína. Napil se piva a zavolal na kamarády. „Pojďte sem, tady mají opravdu dobře vychlazený gambáč“. A od hradeb se ozvalo „Na to vám neskočíme. Domluvili jste se na nás.“

Postupně přišlo ještě několik kamarádů. Volali na další, ale stejně nepřišli všichni. Ti co zůstali sedět u hradeb nám dodnes nevěří, že jsme na Kumburku potkali „gambáčovou“ vílu s výborně vychlazeným pivem.

A těm, kteří mi nevěří, říkám. Na Kumburk vyrazte v největším slunečním žáru a budete-li mít štěstí, narazíte na vílu s perfektně vychlazeným pivem.

Zdeněk Plešinger – Viking

kategorie Próza nad 23 let