Křížky ve Svérazi (B)

Ta krajina se do mě dávno vpila,

s mou krví proudí její tichej pláč.

Ve spánku tenkrát jemně ševelila,

jak by se chtěla zeptat, proč a zač

pašije z Hořic pila ze svejch dlaní.

A kdo jí tenkrát pustil ke slovu?

Zarudlý slunce k západu se sklání...

Kamení v křoví... Stopy domovů,

co vyhasly. A do dneška to mrazí,

jak trauermarš to pořád tiše zní,

prořídlý křížky reznou ve Svérazi.

Z pamětní desky na zdi kostelní

zavane zmar. A přece nová síla

proniká z lesů, vrůstá do růží.

Ta krajina se do mě dávno vpila

a na věky mi vězí pod kůží.

Miloš Hlávka

3. místo v kategorii Poezi oldpsavců