.jpg?ph=7628832d1c)
Měsíc vykoupaný v krvi,
nad Tvým městem zapadá,
ráno rosou umytý,
v bílé róbě slunci zamává.
Celý den však ukrytý,
utajenou stranu odkrývá,
večer pak tou známou tváří
naší bezmoci se posmívá.
Daleko na noční obloze září,
a stejně v našich snech bývá,
ten stříbrný svit chytit se snažím
(jen tak – do lahve od okurek)
stejně tak jako tvůj smích.
Až je smíchám…
Tomáš Dolenský – Čepek
kategorie Poezie