Noční obloha (P)

Kráčela jsem temným lesem a v jemném vánku bylo slyšet křupání větviček. Tma pohlcovala stromy a kolem mě jí bylo tolik, že kdybych zavřela oči, viděla bych toho asi stejně. Sešla jsem z prudkého kopečka. Vypadalo to, jako by se přede mnou rozestoupili stromy a já vešla na louku.

Spatřila jsem tu nádheru. Nebe bylo celé poseté hvězdami a zářily tak jasně, jako by je právě někdo naleštil. Všechno k sobě dokonale pasovalo-zářivé nebe, vůně louky, teplý vánek.

Celé mě to naprosto ohromilo. Pomalu jsem vstoupila ještě hlouběji do nitra louky a kochala se tou nevídanou krásou.

Cítila jsem radost a zároveň smutek, protože jsem věděla, že to skončí. Padala hvězda a já si přála, aby se tento okamžik ještě někdy opakoval.
Ta nádhera mě celou pohltila. Cítila jsem se jako hvězda na nebi mezi všemi ostatními, jako stéblo trávy, které se ve větru dotýká přítele vedle sebe. Vnímala jsem teplý vánek, který neočekávaně změní ve vítr a rozhoupe stébla. A pochopila jsem kouzlo přírody. Každý jsme její součástí.

A náhle se nedaleko rozsvítilo světlo a vytrhlo mě z té překrásné chvíle. Ucítila jsem bodnutí u srdce. Hvězdy už nesvítily tak jasně a já nedokázala vnímat vůni lučního kvítí. Vánek se změnil v chladný vítr. A ten okamžik se rozplynul jako ranní mlha. Vzpomněla jsem si na své přání, třeba se ta chvíle bude přece jen někdy opakovat a mě zase naplní ta nebeská krása.

Tereza Bárthová – Tezz

kategorie Próza do 23 let