Podzimní zpívání (B)

Už končí doba teplých nocí,

vlahého vánku od řeky.

K ohni již vezmeš deku, celtu

a zahřeje jen kopa žertů,

sklenička grogu ba i píseň,

co zažene všem kolem tíseň.

Zažene mraky z čela

a od rána až do večera

naladí strunu ve tvé duši.

To staré písně kamarádů

zažehnou oheň v nitru

srdce, zahřejí dlaně,

vdechnou naději,

že za čas opět širé pláně

zelení prostřou tuláku,

zavoní rozkvetlé stráně

široko až tam do mraků.

I chladný vítr ze strnišť,

co mete listí starou alejí,

cuchá vlasy

a v komíně teď zpívá

si po nocích pak v lehkém spánku,

položen měkce do červánků

o jarním dovádění snívá.

O letních nocích ve skalách,

o lesních hvozdech za měsíčku,

kde slyšet je jen zpěvy sýčků

a tiché kroky lesní zvěře.

Anebo písně trampské chasy

u ohňů pějíc všemi hlasy.

Často si vítr s nimi zpívá

z jara i pak, když přijde zima.

Blažena Jeníková – Číča

Kategorie Poezie