Když byli jsme naivní, to byli jsme moudří
a za všechny sny chtěli se rvát
pak rozum jsme dostali, tím docela zhloupli,
nějak už nevíme, že smíme si hrát
My tenkrát chtěli svět, který by byl lepší,
jak naivní se to musí dnes zdát
teď můžem si dovolit o dost lepší pití
když sny plnit nejdou, lze se jim smát.
Oproti mládí nám narostly lokty,
a já ani nevím, chtěl jsem je mít?
tak po nocích hlavou honí se věty,
co všechno sám sebou já nechal si vzít
Kam ztrácí se sny, který jsme měli
kam odchází, když jdeme spát?
s každým přáním, které se splní,
jeden sen umírá.
Jan Frána – Hafran
Kategorie Poezie oldpsavců