... (Před salonem...) (P)

   Před salonem se ještě nerozptýlilo mračno prachu zvířené odjíždějícími vesničany a už se blížil další jezdec. Ladným pohybem se sesmekl ze svého oře a rozrazil oprýskané dvěře místního baru.

   "Ten bídný lhář Koblih de do salonu," Ruby si potěšeně hvízdla a hned pokračovala: "To značí, že za půl hodiny je celá banda u Dračí skály."

   "Dem," dím já, "vyčíhnem je tam."

   Půlhodina ještě neuplynula a hluk v rokli pod Dračí skálou nám zvěstoval, že nebudeme muset dlouho čekat. Rychle jsem se přesunula na okraj strže a jak jsem si stačila povšimnout, má sestra mě okamžitě následovala.

   Chyba! Vzápětí se přes nás přehnalo hejno slepic!

   "K čertu," ulevila si Ruby, "ty bastardi přepadli ranč."

   "Snad se nedivíš? My už tejden jíme jen kořínky a tady si bude někdo vyžírat!"

   Výtečníci pod námi se zatím se supěním hrabali do stráně vlekouce s sebou ulovenou zvěřinu. Za nimi se rozpoutalo pravé peklo.

   "Obávám se, že starej Filípek vystřílel celou svoji zásobu nadávek na tři roky dopředu," odhadovala jsem.

   Plížily jsme se k úpatí skály, kde se zatím vesele rozhořel oheň.

   Vtom sjem si povšimla, že kovbojové nejsou sami. Dyť jsou mezi nima i holky!

   Nebesa, držte mě! Já mu nasypu do kožichu tolik broků, že je nevyklepe do konce života. Ten kojot, ten prašivej pes, ten grízr. Jak já ho nenávidím. Chovat na klíně cizí holku!

   "Tak co, uzavřem s nima mír a povečeříme společně?" To byla od Ruby skutečně nevhodná otázka v nevhodnou dobu.

   "Večeřet? A s nima? To si rači vezmu toho posledního mexičana...," teď mám v hlavě jen svůj problém.

   "To si, to si..."

   Nenápadně si utírám slzu. Ruby vrhne nevrlý pohled směrem k dobře se bavícímu Koblihovi a konečně chápe.

   "Nic si z toho nedělej," praví úplně nezápaďácky. "Dem radši ztrestat toho grizzlyho ze sousedního kraje a na místní kovboje kašlem."

   Uznala jsem, že návrh mojí pokrevní setry má něco do sebe, poněvadž ten takříkajíc grizzly se už tři dny mrouskal s naší kočkou, takže jsme se na našem lůžku na seně kloudně nevyspaly.

   To bylo tenkrát na Divokým západě a bylo nám 15 let.

Ilona Šimanová – Lony

3. místo v kategorii Próza do 23 let