... (Ráno, když nám den) (B)

Ráno, když nám den otevře víčka
my schoulíme se do klubíčka
chcem užít ještě trochu samoty.
Jenže slunce už nás tahá ze spacáků
kolik jen venku prozpěvuje ptáků
a šumí listí a té droboty

Vrznutí zipu a první nadechnutí
je jako nové oživnutí
a tak dýcháme z plných plic
Vánek načechrává naše vlasy
a očím se vystavuje tolik krásy
že nevím, co chtít víc

Ještě snad hlad ukojit, žázeň zapít
a na ramena rychle sbalit
náš domek bez střechy
a vyšlápnout si cestou lesní
do míst o nichž se ani nesní
a vypráví jen příběhy

Až setkáme se na té naší pouti
ať bude pršet nebo slunce žhnouti,
jen když stromy budou nad hlavou,
my sesednem se u velkého ohně
ať je nás málo nebo hodně
všechni s náladou toulavou.

Petra Mašanská

kategorie Poezie do 23 let