.jpg?ph=7628832d1c)
Venkovní teplota pomalu klesá,
sluneční zář bledne.
Nad barvami listů srdce plesá,
ale obloha šedne.
Stromy oblečky shazují,
vánek začíná chladněji vát,
ptáci raději vzduchem plují
do jižních krajin se ohřát.
Počasí začíná být chladné,
květiny se pod zem schovaly,
jen jedna v poslední chvíli vadne
a ty nám, Podzime, mizíš v dáli.
Zimo, máš kabátek stříbrný,
za okny stále nový sníh padá.
Venku trávíme celičké hodiny,
protože doma se vydržet nedá.
Slunce většinou za mraky schovává se,
když však vysvitne, tvé šaty třpytí se.
Já se vždy jenom divím té kráse,
když se však dotknu, chladem chvěji se.
Pak pod tvou peřinou život se probouzí
a začíná teplé počasí chtít.
Ty se mu možná nejprve vzpouzíš,
ale pak musíš odejít.
Jaro, bratře romantiků,
probouzeči lásky,
nutíš nás vzít rýč, motyku
a pročesat zahrádkám vlásky.
Zelená barva trávě neškodí,
nasládlá vůně zemí se táhne.
Chlapci se s dívkami za ruce vodí,
i mé srdce po jednom prahne.
Květů je všude kolem dosti,
dokonce i potokem plují.
Nikdo nemá žádné starosti,
všichni se radují.
Slunce již nabírá na síle
a, jak se to každý rok vídá,
tebe během krátké chvíle
tvůj bratranec Léto střídá.
Léto, jenom ty pouhé
nosíš nám prázdniny
celé dva měsíce dlouhé,
to pro nás nedělá už nikdo jiný.
Slunce září opravdu dosti,
obloha bývá většinou modrá,
všichni se zbavili veškeré zlosti
a proto je nálada dobrá.
Radostně vstávám s každým ránem,
celé prázdniny daří se mi dobře.
Když ležím na pláži, tak ke mně vane
slaná vůně moře.
V Čechách, u bazénů, děti piští,
běhají kolem, dokud popadají dech,
já trávím čas na koupališti
nebo někde na výletech.
Potom však i ty od nás pryč spěcháš,
ale máš na to vlastně nárok.
Nakonec nás tu opravdu necháš
řka: „Tak ahoj zase za rok.“
Michaela Catalina Kraftová
Kategorie Poezie do 23 let