Šakal válečník (P)

   Jednou ráno, když se Šakal probudil, zmocnil se ho zvláštní pocit. Jeho instinkt, vypěstovaný dlouhým pobytem v podtroseckých pralesích mu říkal, že není všechno v pořádku, a že ho dneska čekají nepříjemný věci. Navíc ho bolela hlava a jeho pes Smítko nebyl k sehnání. Šakal vylezl po čtyřech z jeskyňky, protáhl se a vykročil k Podkosti. Obloha byla šedivá a zamračená, a každou chvíli se zdálo, že začne pršet. Šakal se mrzutě krčil v maskáči a než přešel louky v Prokopském údolí, začalo drobně mžít.
   „Máte tu dopis, trampe,“ řekl pan Habrůvek ze stánku na Kosti a podával mu lístek. Šakal nechápavě rozbalil a četl: „U nás dneska vodpoledne. Šakale! Posýlám ti pozdrav a co porád děláš. Já sem chyt sumce u nás v potoce a mám ho ve chlívku. Přídu si pro něj v neděli ježto nejsem na Parkeťáku, tam je moc lidí samej hlahol šlapaly mi na hlavu, tak sem v Jinolicích tam je blíž víčep. Kup mi buráki až pudeš kolem hoť mi je bidlím třetí rákos zleva zvonek tamtéž. Tvůj Poklička vodník amatér.“
   Šakalovi zazářily oči. „Pane Habrůvek, až přídou kluci z osady, ať jdou ke mně, budeme mít k večeři sumce.“ „Dobře, já jim to vyřídím,“ odvětil pan Habrůvek a Šakal odběhl k rybníkům. Chvíli mu trvalo, než se vydrápal na rozbahněnou hráz, nahoře se opatrně rozhlédl a po kamenných schůdkách sešel ke stavidlu, kde měl ve stráni vodník svůj skromný příbytek. Šakal nahlédl do zaprášeného okénka, ale uvnitř byla tma. Seběhl do rákosí, poklekl na břehu a ruce ponořil do vody. Nahmátl dřevěnou mřížku vodníkova chlívku a spokojeně se usmál.
   V té chvíli ho ohlušil příšerný řev a mohutný kopanec do zadních partií jeho vychrtlého těla ho vymrštil, a Šakal se rozplácl na hladině jako žába. Na břehu řičel vodník radostí a spílal Šakalovi i jeho kamarádům, a sliboval jim ještě horší pomstu za ty spousty ukradených a vyplašených ryb. Nad Bílým rybníkem kroužil racek a Šakal ve vlhkých džínách se smutně potloukal po okolí. Kdykoli náhodou zabloudil ke Kosti, spatřil Pokličku, jak sedí na patníku u parkoviště výletních autobusů. Vodník vesele slinil a náruč měl plnou cukrátek a sušenek. Kolem ho obléhal dav turistek a žebronil, aby hovořil vodnickým hlasem. Poklička se nenechával prosit a jeho vítězné brekeke stoupalo až do oblak.

 

Jaroslava Šálková – Kavče

3. místo v kategorii Próza začátečníků

Další spřízněnou soutěží je

Kenyho VOLEJ,

soutěž vodáckých povídek. Propozice a informace k soutěži najdete na :

http://kenyhovolej.cz/soutez/

Kontakt

Jan Hafran Frána Lísková 20, 31200, Plzeň
e-mail: soutez.Trapsavec@seznam.cz
soutez.trapsavec@seznam.cz