Soud (P)

Na mezi bylo pozdvižení: „Není to dobrá myš!“ volal sysel. „Krtek ji viděl. Nesla klásek a nepodělila se!“
“Jindy nesla jablíčko a neprozradila odkud!“ přisadil si křeček. „ Mlsá dobroty a nedělí se! Není to dobrá myš!“

„To není spravedlivé!“ křičely ostatní myši. „Fuj, měla by se stydět!“

„Ano, před soud s ní!“ vykřikl sysel.

Chvíli se radili, kdo by měl být soudcem, až se usnesli, že symbolem moudrosti je sova. Vzali tedy milou myš k dubu, kde bydlel výr. Mžoural na myš rozespalýma očima, když mu vykládali o klásku i o jablíčku a že myš jednou uloupila i kousek chleba z krmelce a zajíci a srnky strádali.

„Není to dobrá myš!“volali. Výr pomalu vstal, přistoupil k obžalované myši a beze slova ji slupl jako malinu. Ostatní myši ztichly, vyvalily oči a pusy jim zůstaly dokořán.

„Podle mého soudu,“ řekl klidně výr. „ to byla dobrá myš.“ Zalezl zpátky do svého dubu pomyslel si, že by mohl soudce dělat častěji.

Stanislava Bumbová

kategorie Próza oldpsavců