Struna jménem E (P)

   Jo, právě ta to byla. Stočená v trávě u rozcestníku, trochu umazaná, jak na ni někdo šlápnul, ale jinak úplně v pořádku. Rozcestník je sice netradiční místo na odkládání strun, každopádně jsem ji strčil do kapsy s tím, že se bude hodit. Tyhlety tenký potvory praskaj docela často a když hraje na kytaru Danny, tak praskaj skoro vždycky. A taky že jo. Večer jsme seděli u ohně a zpívali. Danny nám zrovna vysvětloval, jak správně škrábat prkna, aby byly bílý, když kytara zařvala trochu víc než obvykle a struna si to odfrčela někam k lepším zítřkům. Sáhnul jsem do kapsy s tím, že my, mužové činu, jsme na takovýhle havárie vždy připravený. Kluci čekali co bude, jenže nebylo nic. Struna v kapse nebyla, přestože jsem si byl jistej, že jsem ji tam ještě před chvílí měl. Nebyla vůbec nikde. Ostatní se na mě dívali jako na blázna a tvářili se, že tenhle fór nepatřil k těm nejlepším. Byl jsem z toho trochu skleslej, ale Danny měl naštěstí jednu náhradní, takže se na to za chvíli zapomnělo. Jenže to není všechno.
   Zpátky jsme jeli vlakem. V Čísovicích přistoupila parta v zeleným, jen ta modrooká blondýnka, co přišla s nima, na sobě měla nestylovej žlutej svetr a s tou kytarou přes rameno a koženou čelenkou ve vlasech vypadala děsně stylově.
   Přisedli k nám, blondýnka vzala kytaru a začala hrát. Zpívali jsme a hrozně jsme se před ní snažili, aby to neznělo falešně. No – a pak to přišlo. Teda, abych byl přesnej, tak nejdřív přišel nabručenej průvodčí. Ta struna jí praskla až potom. Éčko. Holka náhradní neměla a Danny už taky ne. V tom mě ale něco dloublo do stehna. Struna. Byla v kapse, přesně tam, kam jsem ji původně dal. Ještě pořád byla od bláta a hrozně se hlásila o svá práva. Jo táák, náš pan struna je na blondýnky! To máš ale hochu špatný, to já taky, pomyslel jsem si. Každopádně jsem strunu vytáhl a podal slečně. Ta se krásně usmála, za to Danny se hrozně zamračil, protože to ode mě bral jako podraz. Chvíli to vypadalo, že dostanu pár facek Ale jen chvíli. Potom se totiž otevřely dveře od kupé, objevil se v nich vandrák vod vedle a do nastalýho ticha zahlásil: „Kluci, praskla mi struna, neměli byste jednu náhradní?"

Magdalena Karelová – Wakiela

kategorie Próza oldpsavců

Další spřízněnou soutěží je

Kenyho VOLEJ,

soutěž vodáckých povídek. Propozice a informace k soutěži najdete na :

http://kenyhovolej.cz/soutez/

Kontakt

Jan Hafran Frána Lísková 20, 31200, Plzeň
e-mail: soutez.Trapsavec@seznam.cz
soutez.trapsavec@seznam.cz