Tak to vidím já (P)

Miluji ten čas očekávání, když je možnost, že se za čtrnáct dní vyjede na vandr. S blížícím se odjezdem stoupá vandrácká horečka, která přechází až k chvění toho všeho uvnitř, jenž se zúčastňuje milované akce. Miluji to balení veškerých věcí načuchlých z minulých trempů, vandrů či čundrů. Miluji obavy, zda mám všechny propriety nezbytné na to a ono. Miluji přesun na místo určení s nejistotou, zda to vyjde na přestupu při zpoždění, či jiné nenadálé události.

Miluji muzicírování ve vlacích při stěhování trempského národa, miluji tu různou pestrost všech těch astrachánů kolem, buď s jejich nechápavými pohledy a ještě víc s těmi závistivými, jak se dá vyčíst z jejich očí. „Já bych taky chtěl, kdybych moh“ – ale vždyť může.

Miluji to putování neznámem, hospůdku náhle se objevivší, kde by ji nikdo nečekal. Miluji tu vůni vyčpělého piva a různých tabákových výrobků. Miluji trempské plácky ať stálé či potřebně rychle zbudované.

Miluji počasí - zimní ledové, zalézající za nehty, to ranní, co mlha courá při zemi a postupně odhaluje podzimní vlhkost spadaného listí. Miluji časné ranní vstávání do otevírajícího se dne, kdy dlouhé stíny mizí ze skal a roklí. Miluji probouzející se ptačí národ, budící svým zpěvem národ trempský láteřící na ten ptačí. Miluji kouř užitkových ohňů tam kdesi v lesích, ohřívající manu nebeskou, jakou by nikdo jiný než tremp ani nepozřel. Miluji kecy trempské šupácké společnosti vedené odnikud nikam. Miluji trempský humor dělající si srandu ze zebe sama i všeho ostatního. Miluji tu nekonečnou únavu při náročných přechodech, budování plácku a dělání dříví na večerní oheň. Miluji setkání s podobně postiženými trempy, jimž v tvářích jiskří to trempské tajemno
a z jejichž vyprávění čiší láska k trempingu a všemu, co se k němu blíží. Miluji ty smutné nedělní návraty s loučením, kdy si slibujeme „tak zas někdy“. Miluji návraty domů, sic uondán, zatouchajíc, s odřenýma nohama, klíšťáky ale šťastný a spokojený. Miluji ten stav duše, jež dostala, co potřebovala. Miluji manželku, jezdí se mnou a když ne, tak hlídá rodinný krb, kam se rád z trempu vždy vracím. Miluji ty dospělácké řeči našich dětí, po kterých se mi brzy začíná stýskat. Miluji návrat do kolbenky s tím vším všedním životem, vracejíc se do svých vyjetých kolejí.

Miluji ten čas očekávání ….....................

PS : Jsem tremp, proto ho miluji .

Vojta Růžička – Starý tramp

kategorie Próza nad 23 let