Věžický rybník (B)

Snad každým rokem chodíval jsem
se svojí třídou tábořit
a učil zemi s útlým pasem
milovat, chránit, tvořit, žít.

Rybník jak housle v lesku slunný
si skály daly pod bradu,
potok v něm napíná své struny
a ladí k písni o hradu.

Pod smyčcem slunce rozeznívá
se v ptačím zpěvu zrána hned
a vůně lučin v květech snivá
ve s Jitřenkou nás na výlet.

Vežáka Vidlák, Krčák, Trosky
a přes Hebákov, Semín zpět.
Šel bych tak znovu třeba bosky,
studánky znám tam nazpamět.

Vodí tam dneska svoje děti
ti, co tam se mnou chodili.
JTa lásce k vlasti, k včelce na okvětí
se i mé srdce podílí.

Josef Brož

kategorie Poezie nad 23 let