.jpg?ph=7628832d1c)
Nitrem vibrují
podivné tóny
dunících kolejí
mlýnskými kameny
rozmělněné na prášek
jemnější než dech panny
Na semaforu
přeházené stíny
místo zelené
černá barva hlíny
Po mrtvičce snů
nějak jsme si zvykli
touhy po nocích sepsané
přes tmavé kopíráky
jak zchromlé postižené
jak bezmocné mrzáky
tlačit na kolečkové židli
Ještě zbývá
posedět s kamarády u piva
rozdat všechny knihy
Dávno jsi rozdal sám sebe
své soukromé nebe
Strom vichrem nalomený
bolest půlnočního bdění
křehká třtina snění
myšlenky osamění
co zebou až do morku
Volnost darovaná psovi
místo řetězu na dvorku
Zbyla marnost
věčného hledání
zasypané rány solí
slepecké tápání
o bílé holi
Zklamání
ten neodbytný pocit
že není proč žít
že není co mít
že není co ztratit
krom sebe sama
V zrcadlech kaluží
noc černě oděná dáma
mrakem zhasíná
odraz měsíce
Právě začíná
poslední drama
Stříbrné kolejnice
duní tmou
Čas se krátí
nenažraná tlama
rychlíku R 513
Stojíš u trati
osamělý pěšák
připravený na zteč
Není jiných břehů jak
pravda a lež
Houká vlak
světa reflektorů
v temném horroru
Do prostoru
mezi pražce
uléhá postava
vzkaz v kapse
trýznivá slova
…zapomeň moje jméno
- už bylo odvezeno
K ránu
v loužích voda zledovatí
z nebe
naslouchají všichni svatí
cinkání klíčů na Václaváku
Ve větvích
u ohňů tuláků
utichl smích
v kropenkách klobouků
se slzami smíchaných
třicet stříbrných
dešťových kapek
Ze zažloutlých fotek
vzpomínky jak ptáci
na křídlech zármutku
vzlétnou klecí
k nebi a smutku
Miroslav Miky Marusjak
1. místo v kategorii Poezie oldpsavců