Vnučky Pénelopeiny (B)

(ženám všech kluků tč. v zeleném)

Dokážeme čekat

i když každý týden protáhne se na rok

a rok – milión žhavých jehliček

pod kůži vražených.

Dvacet let

vracejí se hrdinové z Tróje.

Dva roky čekáme

když máme štěstí

(štěstí, štěstí, štěstí!)

pouhopouhý

jeden

jediný

světelný

rok.

Jsme tvoje vnučky

babičko Pénelopé.

Malý Télemachos

nám v postýlce usíná

olympští bohové barví mu líčka.

A když se Odysseus vrací,

jeho syn se ptá:

A kdo je tohle, mámo?

Eva Koubová – Evelýna

2. místo v kategorii Poezie pokročilých